A proč....?

Prvně jsem se o cestě dozvěděl z nádherného vyprávění příběhu poutníka (Petr Hirsch), pro kterého cesta Svatojakubskou poutí teprve začala. Myšlenka svatojakubské pouti mě rozhodně zaujala, především pro spojitost s mým jménem, ale dál byla pouhým pojmem. Představa několika měsíců chůze mi připadala nemožná a šílená.
  Jak šel čas a pracovní život, který nemám vůbec špatný se přeci jen pomalu začal stávat rutinou, která pohlcovala život jako takový a to často vedlo k zamyšlení. Plné dny práce jsem si přeci jen dokázal zpestřit maličkostmi v podobě krátkých výletů, bosé chůze nebo otužování v nedaleké pískovně. Při těchto chvílích jsem vždy na krátkou chvíli za maskou SVÁŘEČE mohl spatřit sebe JAKUBA.
   Často když jsem si na sebe vzpomněl, mi život naznačoval symboly právě Svatojakubské pouti v různých podobách, ať se již jednalo na pracovišti o časté výrobky znaku Shell (žlutá mušle hřebenatka), nebo třeba jen o těžký kouř od sváření linoucí se před okny připomínající měnící se krajinu, vždy to bylo nepřehlédnutelné.
  Život k nám neustále promlouvá, a já chci naslouchat! :)